katka-muchova

ČLÁNEK: Raw food retreat v Austrálii očima Katky Muchové

Ráda bych svůj příběh začala vyprávět tam, kde jsem se poprvé dozvěděla o Evičce a její cestě na raw food. Bylo to v době, kdy jsem se po 15 měsících vrátila z pobytu na Novém Zélandu a přemýšlela, jakou práci bych chtěla dělat. V Čechách, než jsem odletěla a odvážila se udělat (pro mě) velký krok do neznáma, jsem pracovala jako recepční v mezinárodní společnosti. Při takové práci jako je trhání kiwi, vázání vína na vinicích a podobné práci v zemědělství na Novém Zélandu, máte spoustu času přemýšlet a zrekapitulovat si svůj život. Uvědomit si, jaké jsou priority ve Vašem životě a zvážit, jakým směrem se vydat dál. Uvědomila jsem si, že se k podobné práci, jakou jsem do té doby znala, už vrátit nechci. Přála jsem si dělat práci, která mi bude dávat smysl a bude mě naplňovat uspokojením. Toužila jsem se dostat do bodu, kdy bude práce mým koníčkem a koníček mou prací.

V té době jsem v podstatě přecházela z vegetariánství k veganství a začala práci hledat v této oblasti, ve zdravém životním stylu. O raw food už jsem slyšela a když jsem posléze dostala práci v raw bistru v Praze, byla jsem nadšená. Dozvěděla jsem se spoustu nových informací a na vlastní kůži zkusila, jaké je to jíst tepelně neupravenou stravu. V té době Evička vydávala svou knihu a já tak zaregistrovala její aktivitu na sociální síti. Kniha mě na první pohled zaujala a Evičku jsem tak měla od té doby uloženou v podvědomí. O pár měsíců později se mi do mysli vloudila vzpomínka na procházky po pláži, slunce na tváři a krásné zážitky, které jsem na druhé straně polekoule zažila. Měla jsem pocit, že se tam musím ještě vrátit, nejlépe hned. V práci jsem skončila a krátce po Vánocích odlétala s šimravým pocitem zpět na Zéland, kde jsem strávila necelé tři měsíce. Na facebooku jsem potom zahlédla informaci o raw retreat pobytech, které Evička v Austrálii pořádá. Nejsem typ člověka, který se bez předchozího uvážení a důkladného myšlenkového rozboru rozhodne a do něčeho skočí rovnýma nohama. Avšak po pár řádcích a skypu s Evičkou a její rodinou jsem měla naprosto jasno, letím do Austrálie na raw retreat pobyt.

Za 14 dní od našeho rozhovoru jsem už otevírala dveře rodinného baráčku, na okraji menšího městečka v Austrálii a byla uvítána vřelou náručí drobné, mile se usmívající víly 🙂 Evička s celou rodinou na mě od první chvíle působili velice příjemně a tento pocit mi zůstal. Každým dnem je mi tato alternativní rodinka bližší. První dny jsem se dozvěděla spoustu nových věcí, o kterých jsem nikdy moc nepřemýšlela. Týkalo se to hlavně důležitosti vody, kterou denně pijeme. Do té doby jsem kromě kohoutkové vody zkusila na pár měsíců jen harmonizovanou pí vodu. Destilovanou vodu jsem měla spojenou akorát tak s doplněním chladící kapaliny do auta, vody do žehličky a také použití ve zdravotnictví. Dále pro mě velkým překvapením, a do té doby neznámou, byl opomíjený přínos půstu o vodě. Manžel Evičky mi, při jedné z našich nekonečných debat o všem možném i nemožném, půjčil vytištěnou kopii jednoho serveru zabývajicím se půsty. Shltla jsem celý výtisk během pár dnů a těšila se, až si ho přímo na sobě vyzkouším. Kdo už někdy půst držel tak ví, jak jsou první dny většinou ty nejtěžší. Začala jsem tedy jedním dnem, jak bylo razeno ve výtisku. Kromě hladu se dostavila naštěstí jen snesitelná bolest hlavy a únava. Hlad samozřejmě nepočítám:-) Od puberty trpím autoimunním onemocněním štítné žlázy-hypofunkcí, která se dává po vysazení léků už pár let dohromady. Evička mi během pobytu poradila, na co si dát pozor, co by mohlo pomoci a co naopak uškodit. Půst je jedním z dobrých pomocníků na mé cestě k uzdravení tak jsem byla motivovaná a připravená něco pro své zdraví udělat. Hned druhý týden jsem začala půstovat znovu, s novým odhodláním- pokusit se o tři dny. První den jsem zvládla bez větších problémů, za to druhý den byl o dost horší. Hlad a kručení v břiše bylo doprovázeno neustálými myšlenkami na jídlo. Snažila jsem se zabavit nějakou činností a tak jsem vyrazila na procházku k oceánu. Čerstvý mořský vzduch a zvuk vln působil blahodárně na tělo i duši, na myšlenky na jídlo to ale bohužel nemělo žádný vliv:-) Únava byla menší, než při prvním půstu a k mému překvapení s tím souvisela i nespavost. Moje večerní snaha zaspat tak hlad byla téměř nemožná realizace. Každý by asi v tuto chvíli podotkl, komu by se nehodilo pár hodin navíc, že? Myslím, že spousta z nás si někdy posteskla, jak fajn by bylo, kdyby měl den více jak 24 hodin. Půst určitě nedokáže změnit něco takového, ale dá Vám čas navíc, a to v době, když už byste normálně spali. A pokud byste to měli stejně jako já, ráno se vzbudíte velmi brzy a dokonce s nadšením a elánem do nového dne. Možná to ovlivnil i fakt, že jsem se rozhodla už ráno ukončit půst a střídmě se nasnídat. Půjdu na to pomalu a postupně, tak jak doporučuje kniha a jak to i já cítím.

Ráda bych ještě zmínila, že se tady u Evičky stravuji převážně raw a vše v bio kvalitě, které mi chutná a po kterém se cítím výborně. Před příjezdem jsem se stravovala spíše vařenou, veganskou stravou. Nemám pocit, že by mi teď na raw něco chybělo, příjemné jsou i denní teploty okolo 25ti stupňů a i k dispozici ještě do teď bylo sezónní ovoce jako melouny, passion fruit a podobně. Kdyby Vás zajímala malá ukázka toho, co tady jím, níže je rozepsaná:

  • Snídaně: zelené smoothie (banán, ananas, špenát, rukola, voda, chlorella)
  • Svačina: mladý kokos
  • Oběd: raw wrap se zeleninkou, kysaným zelím a kešu dipem
  • Svačina: vodní meloun – hodně!!!
  • Večeře: bio naklíčený chléb z pohanky, quionoi s mandlovým sýrem, kysaným zelím, klíčky a pažitkou

V průběhu dne piju destilovanou vodu, čerstvé džusy a kombuchu 🙂

Můj pobyt u Evičky se pomalu blíží ke konci a mě čeká brzy cesta zpět do ČR. I když loučení nebude snadné, určitě mě tento pobyt obohatil v mnoha směrech. Nejen, že jsem se dozvěděla spoustu nových věcí, rozšířila si obzory, ale hlavně jsem získala nové přátelé. A jelikož mě uchvátila kniha Evičky, stejně jako mnohé z Vás, stejně jako to, že vidím velký smysl v tom, co Evička vytváří, zrodil se nápad že se přidám na její cestu. Evičce budu pomocnou rukou co se týče administrativních věcí a uvidíme, co dalšího se kromě knihy ještě zrodí. Určitě se máte na co těšit a o všem Vás budeme moc rády informovat.