obeh-vody

Voda, její znečištění a co můžeme dělat

Voda, její znečištění a co můžeme dělat

Voda je všude kolem nás, bez vody by nebyl život. V poslední době slyšíme z médií informace o nedostatku vody u nás či ve světě či o tom, že je voda kontaminovaná pesticidy, léčivy a mikroplasty. Pojďme se dnes podívat na problematiku vod, jak to s ní tady v ČR máme, na co si dát pozor a případně, jak přispět svým dílem k tomu, aby se předcházelo a eliminovalo znečišťování vod.

Voda je v podstatě nedílnou součástí každé potraviny, kterou si koupíme. Kvalita vody je tedy úzce spojena s kvalitou potravin. Můžeme použít nezávadné suroviny, ale pokud je prostředí kontaminováno závadnou vodou, tak ve výsledku je závadná i potravina. Výrobci potravin musí dodržovat legislativní požadavky, a to je v České republice vyhláška 70/2018 Sb. 1

V této vyhlášce nalezneme veškeré informace o tom, jak, kdy, v jakých intervalech a na co se má pitná voda testovat. Nicméně prvně si zopakujeme, kde se voda vlastně bere. Koloběh vody se sice učí děti už na prvním stupni základní školy, ale není nad malé zopakování. 2

Jak lze vidět na obrázku, tak voda je úplně všude a při své cestě v kapalné podobě sebou bere do moří spoustu látek, jak přirozených (bahno, kamení, minerály, organické zbytky), tak i spoustu dalších, které jsou úzce spojeny s antropogenní činností. Nejedná se jenom o poslední dobou často skloňované zbytky pesticidů či hnojiv, ale v podstatě vše, co člověk vypouští do životního prostředí. Při vypařování vody, ať už z hladiny řek, jezer, moří či oceánů nebo z evapotranspirace (dýchání rostlin, vypařování vody z půdy) se voda pročistí, ale jsou i látky, které sublimují společně s vodou a pak společně s ní dopadají na zemský povrch v podobě deště. 3

Problém znečištění moří a oceánů je velice komplexní a upozorňuje na něj čím dál více organizací, spolků a občanských sdružení. 4 Vznikají například projekty, které mají za cíl upozornit spotřebitele na nutnost minimalizace plastů v našem životě. 5,6

Eutrofizace vod, problém globální i lokální

Ačkoliv se v poslední době hovoří především o znečištění vod a moří plasty, ale jedná se i o další problémy. Jedním z nich je eutrofizace vody, což je v podstatě přesycení vody živinami (především dusík a fosfor), který souvisí s používáním organických hnojiv a s vypouštěním odpadních vod do moří a oceánů. Jedná se o původně přirozený jev, který je znám pod poněkud líbivým označením „vodní květ“.  Je to děj, který v důsledku lidské činnosti přesáhl přirozené meze. Přírodní eutrofizace je způsobena uvolňováním dusíku a fosforu, případně silikátů z půdy, sedimentů a odumřelých vodních organizmů. Umělá eutrofizace je způsobena intenzivní zemědělskou výrobou, některými druhy průmyslových odpadních vod, používáním polyfosforečnanů v pracích a čistícich prostředcích a zvýšenou produkcí komunálních odpadních vod a odpadů fekálního charakteru. (7)

Takováto voda se dostává do vodních toků a do vodních nádrží umělých i přirozených, kde může vzniknout okem patrné přemnožení sinic. To se stane v případě, že se sinicím naskytnou vhodné podmínky, jako je vyšší teplota (proto na našem území je tento problém v jarních a letních měsících), vhodné pH, vyšší obsah kyslíku a oxidu uhličitého, sluneční záření a především přítomnost dostatku dusíku a fosforu z výše zmíněných zdrojů. Tyto minerální živiny jsou jedním z hlavních důvodů přemnožení sinic. Limitující je především fosfor a uvádí se, že k masovému rozvoji vodního květu dochází již při koncentraci 10 μm fosforu na litr. Ideální poměr dusíku a fosforu pro rozvoj vodního květu je přibližně 7:1. Sinice nežijí příliš dlouho a jejich mrtvé buňky padají ke dnu, kde se rozkládají a spotřebovávají při tom kyslík z vody. Z toho důvodu ve vodním prostředí nastává hypoxie až anoxie, kdy ryby a vodní živočichové za nedostatku kyslíku mohou hynout. Dalším problémem je, že sinice produkují cyanotoxiny, které jsou toxické. (8) V České republice jsou pitné vody testovány na cyanotoxiny, respektive je ve vybraných vodách sledován ukazatel microcystin-LR. Vybrané vody jsou ty, které pochází z vod povrchových, a byla v nich prokázána přítomnost sinic. Limitní hodnota je 1 μm/l. Cyanobakterie a cyanotoxiny lze z vod odstranit vodárenskou úpravou. Jedná se koagulace a filtrace, kdy se odstraní neporušené buňky cyanobakterií a ve většině případů je odstraněna i převážná část cyanotoxinů. Dále pak lze bakterie zničit pomocí oxidačních metod, jako jsou ozonizace nebo chlorace. Cyanotoxiny účinně odstraní aktivní uhlí a je účinná i metoda pomalé pískové filtrace. (9) Nicméně toto je možné pouze u vod, které se dostanou na čističku odpadních vod. V lokálních vodách, jako jsou malé nádrže, rybníky, potoky či v mořích toto nelze. Jsou metody, které snižují eutrofizaci vod, například postřik, který snižuje využívání fosforu řasami nebo lze dávkovat do vody látky, které sinice a řasy hubí, ale pořád se budeme potýkat s problémy jakou látku použít, aby efektivně hubila jen sinice a řasy a nebyla toxická pro jiné organismy? Jak dávkovat takovou látku do vody, aby nebylo ohroženo okolí a aby nedocházelo k lokálnímu předávkování? Co s toxickými látkami, kterou vzniknou rozpadem těl sinic? Co s následným mikrobiálním znečištěním? Co se vznikem anoxických zón u dna, kterou vznikají rozkladem uhynulých buněk? Jediná účinná cesta je prevence a je nutné předcházet znečištění vod látkami, které podporují bujení sinic a řas. (7)

Umělá eutrofizace vody je globální problém, ale pomoct životnímu prostředí může každý z nás. Jenom třeba přestaňte používat prací a čisticí prostředky s polyfosforečnany, pokud máte možnost, tak si pěstujte svou zeleninu a ovoce, stejně jako si můžete některé potraviny také vyrobit doma sami (pečivo, sýry, apod.) nebo nakupujte od lokálních zemědělců, kteří pěstují plodiny v takovém režimu, že hnojení neprovádí průmyslovými hnojivy.

Pesticidy

Eutrofizace vod způsobená intenzivním zemědělstvím je poměrně dlouholetý problém, nicméně v posledních letech se začala řešit i kontaminace vody pesticidy ze zemědělství. I když při použití jednotlivých přípravků se musí zemědělci držet legislativy, používat pouze schválené a registrované přípravky, dodržovat ochranná pásma od vodních zdrojů či provádět postřiky pouze v určitém období (10), tak i přes tyto opatření máme v České republice vodu kontaminovanou pesticidy. A to jak povrchovou, tak i vody spodní. Dochází k tomu především tak, že jsou pesticidy splaveny prudkými dešti do rybníků či toků potoků a řek. Dále mohou být při aplikaci větrem zaneseny do vod a je možný i průnik půdou do podzemních vod. V roce 2016 byly odebrány vzorky z vodárenských zdrojů v ČR. V 72% byl nalezen alespoň jeden pesticid. Maximum bylo 11 látek v jednom zdroji. U 52% zjištěných látek byl limit překročen o 0,1ng/l a u 28 % byl limit překročen o 0,5% pro sumu pesticidů. Problematických látek je více, některé už se ani nesmí na našem území používat. Jedná se o herbicidy používané především při pěstování kukuřice, řepky a řepy (chloridazon, metazachlor, matolachlor, terbuthiazin). Ale například bentazon se jako účinná látka používá i v herbicidech určených k ochraně luštěnin, obilovin a pícnin. (11)

Zde opět každý z nás může přispět ke snížení pesticidů ve vodách tím, že bude preferovat plodiny a maso pocházející z ekologického zemědělství, kde se tyto látky nepoužívají.

Léky

U rostlin se nazývají pesticidy, pro lidi a zvířata to jsou léky. Ty jsou také samostatnou kapitolou a hrají významnou roli ve znečištění vod. Spotřeba léčiv je značná, nejvíce jsou užívány analgetika, protizánětlivá léčiva, antibiotika, betablokátory, kontraceptiva, neuroaktivní látky a další. Významné jsou pro životní prostředí i cytostatika, která se používají při léčbě onkologických onemocnění. Hlavní cesta léčiva od člověka do životního prostředí vede přes exkrementy prostřednictvím odpadních vod. Především nemocniční odpadní vody, vody z průmyslové výroby a průsaky skládek mohou obsahovat značné koncentrace léčiv. Některá léčiva nejsou snadno degradovatelná v čistírnách odpadních vod a mohou následně způsobovat kontaminace vody. Rizikové je i využití odpadních kalů z čistíren odpadních vod v zemědělství, kdy tyto látky mohou být deštěm splaveny do vodních toků a nádrží.  (12) Rezidua léčiv se do životního prostředí dostávají i skrz veterinární léčbu zvířat, kdy se nemetabolizovaná léčiva stávají součástí například hnoje, končí na pastvinách či jako exkrementy domácích mazlíčků (psy, kočky, hlodavci, aj..) na skládkách komunálního odpadu.

Degradovatelnost léčiv závisí na jejich chemickém složení a je velmi různá. Velmi rizikové jsou například cytostatika. Metod čištění vod je více, ale žádná není 100% účinná. Rezidua léků v životním prostředí nepředstavují přímé riziko ohrožení lidského zdraví (pokud se nejedná o havárii či masivní únik), nicméně jsou rizikem pro ekosystémy a ty jsou spjaty s lidskou existencí. Například je prokazatelný nárůst a šíření bakterií a hub s antibiotickou rezistencí. (13)

I zde může každý z nás přispět svým podílem ke snížení znečištění léčivy a tím je minimalizovat nadužívání léků, především analgetik či antikoncepce. Stále je mnoho lidí, kteří užívají především prášky od bolesti preventivně a zbytečně. Stejně tak i užívání antikoncepce. Co se týká antibiotik, tak mnohdy je léčba na místě, ale i dnes se můžete běžně setkat s tím, že někteří lékaři předepisují tyto léčiva „preventivně“ a co víc, bohužel je stále mnoho lidí, kteří antibiotika chtějí a vyžadují po lékařích na každou bolístku i tam, kde jsou zbytečné a nemají žádný pozitivní přínos. Pokud nejsou příznaky zánětlivého onemocnění zcela jasné, měl by být proveden test z krve, aby se prokázalo, zda je o onemocnění virového nebo bakteriálního původu (nejčastěji CRP neboli C-reaktivní protein) a ideálně i kultivace stěrů, aby se použily antibiotika účinné na danou skupinu bakterií.

Plasty, plasty, plasty,…

Problém týkající se plastů je globální a týká se každého z nás, protože plasty jsou součástí mnoha věcí naší denní potřeby. Projděte se do obchodu a téměř vše je baleno v plastu. Ovoce, zelenina, pečivo, nápoje, cereálie, maso, mléčné výrobky a spousta dalších věcí. Samozřejmě, že to má svůj význam u mnoha potravin, že musí být zabaleny, aby se předešlo kontaminaci, aby déle vydržely. Výrobci potravin mají v balení potravin mnoho vychytávek. Čím lépe zabalená potravina, tím déle vydrží. Čím déle vydrží, tím více zákazníků si ji koupí, protože ji bude možno odvézt do vzdálenějších míst a déle skladovat. U masa se třeba často používá při balení ochranné atmosféry bez kyslíku, který urychluje kažení masa. A dejte si pozor, často i maso na pultovém prodeji bylo před vyskladněním zabaleno v plastovém obalu, třeba jen ve větším balení. Stejně tak plasty jsou součástí téměř každé potravinářské výroby, různé povrchy stolů, desky, nástroje, obaly surovin, dopravníky. Jsou odolné a dobře se čistí, nerezaví a bývají poměrně lehké.

A pojďme se podívat i kolem sebe. Všude je plast. I tento článek byl psán na plastové klávesnici … bez plastů prostě neuděláme doslova ani krok. Jsou součástí oblečení, obuvi, nábytku, elektroniky, vybavení domácnosti a samozřejmě je najdeme i v kuchyni – nádobí, misky, dózičky a krabičky na uchovávání potravin, kdo má malé děti tak většinou používá plastové lahvičky a různé hrníčky, které odolávají nárazům mnohem lépe než sklo a taky na rozdíl od skla jsou lehké a dítě se s nimi jen tak neporaní. Plast má totiž vlastnost, že je velmi odolný a lehký a proto jej tolik využíváme.

No a právě proto, že je odolný, tak je problém s jeho zpracováním ve chvíli, kdy se z něj stane odpad. Dá se spálit, ale pouze ve specializovaných spalovnách a pouze při vysokých teplotách, jinak vznikají velmi škodlivé látky. Dá se skládkovat na skládkách nebo recyklovat. Bohužel ve světě je jen málo zemí, které toto řeší. Mnohdy dochází k tomu, že se prostě plast netřídí, vyhazuje do řek a moří společně s jiným odpadem. Plastový odpad tvoří nyní až 80 % odpadu přítomného v mořích. Takové znečištění vede i k tomu, že plast se dostává do ekosystému moří a oceánů a stává se i součástí potravního řetězce mnoha živočichů. (14)

I přesto, že většina typů plastů se dá recyklovat, tak v současné době se jich recykluje pouze 30 %. Skládkuje se 31 % plastových odpadů a 39 % se spálí. Celosvětový únik plastů do životního prostředí, zejména do moří a oceánů je 5 – 13 miliónů tun ročně. Za EU je to 150 až 500 tisíc tun ročně. (15)

Mikroplasty a co jsou vlastně zač?

Jako mikroplasty jsou označovány plastové částice menší než 5 mm. Do životního prostředí se dostávají buď přímou cestou jako součást spotřebních výrobků (např. v kosmetice a čisticích prostředcích), nebo sekundárně rozpadem či rozkladem větších předmětů (např. vlákna uvolňující se při praní prádla).  Konvenční čistírny odpadních vod jsou schopné odstranit pouze část mikroplastů. Značné množství, zejména nižších velikostních frakcí, čistírenská technologie nepostihne a takto kontaminovaná voda se dostane do zdrojů používaných pro výrobu pitné vody. (16)

V přírodě byly prokázány MPs i o rozměru pouhého 1 µm a lze předpokládat, že přítomny jsou i mnohem menší částice, tzv. nanoplasty. Ty je však v současné době prakticky nemožné spolehlivě analyzovat. Dosavadní studie přitom naznačují, že s klesající velikostí zpravidla roste početnost částic. (17)

V letech 2017 až 2018 v České republice proběhla studie, kdy byly vzorkovány pitné vody ze tří úpraven vody z obydlených a průmyslových oblastí, ale lišily se typem vodního zdroje a technologií úpravy. Mikroplasty byly detekovány ve všech analyzovaných vzorcích surové i upravené pitné vody, a to v koncentracích zhruba 1400 až 7000 částic na litr v surové a 300 až 900 částic na litr v upravené vodě. Úpravny vody, v závislosti na vodním zdroji a použité technologii, tedy dokázaly odstranit 70-83 % mikroplastových částic.

Částice menší než 10 µm tvořily až 95 % z celkového počtu částic. U všech vzorků zároveň dominovala frakce 1-5 µm. Ve vzorcích se nacházely plastové fragmenty i vlákna. Rozdíly byly v poměrech, a to s ohledem na zdroj vody. Ve vzorcích upravené vody byly pak zachovány stejné poměry. V materiálovém složení detekovaných mikroplastů v surové i upravené vodě převládal polyethylentereftalát (PET) (27-68 %) a polypropylen (PP) (16-26 %), v jednom vodním zdroji i polyethylen (PE) (24 %). (18)

Mikroplasty jsou pro vědce atraktivní téma, takže probíhá mnoho studií, které pomohou přesně zjistit, jak se mikroplasty do vody dostávají a přesné koncentrace v jednotlivých zdrojích. Výskyt mikroplastů je popsán i v mořských plodech, soli i balené vodě. Mikroplasty bývají často identifikovány jako polyethylen, polyamid, polyester, polyvinylchlorid či epoxidová pryskyřice.

Jednou z cest mikroplastů do životního prostředí a do jídla je opotřebení plastových zařízení používaných při čištění vody nebo transportu vody ke spotřebitelům (19). Plast je odolný a pevný materiál, ale dochází k jeho opotřebení. Velká část zařízení v potravinářských podnicích je z plastu či plastových částic. Pokud používáte doma plastové nádobí (příbor, talíře, hrnky, dózičky na svačiny či obědy, desky na krájení potravin) podívejte se na ně zblízka a uvidíte, že i ony jsou „opotřebovány“ a nabízí se otázka „Kam ten plast zmizel?“.

Další cesta mikroplastů do životního prostředí je z kosmetiky, kdy se používají plastové mikročástice. V současné době od tohoto trendu již někteří výrobci kosmetiky upustili. (20)

Studie publikována v roce 2015 se zabývala výskytem mikroplastů v soli. Byly testovány vzorky několika značek mořských solí, solí kamenných a solí pocházejících z jezer. Nejvyšší obsah mikroplastů byl u mořských solí (550 až 681 částic na kg), pak u solí z jezer (43 až 364 částic na kg) a nejnižší byl u kamenných solí (7 až 204 částic na kg). Nejčastěji se vyskytoval polyethylentereftalát, pak polyethylen a celofán. (21)

Jiná studie zjistila mikroplasty i ve vzorcích medu, tyto částice pochází patrně jak ze zpracování medu, tak zřejmě si je včely přinesly do úlu samy z životního prostředí. Mikroplasty byly zjištěny také ve vzorcích cukru, kdy nerafinovaný třtinový cukr obsahoval mnohem více mikročástic plastů než cukr rafinovaný. (22)

Jak už bylo zmíněno, tak mikroplasty jsou obsaženy v mořských plodech a v mořských živočiších, protože v ekosystému moří jsou v současné době částice plastů běžnou záležitostí. (23, 24)

Vliv mikroplastů na lidské zdraví ani na stav živých organismů obecně dosud nebyl uspokojivě objasněn. Některé studie, prováděné např. na vodních bezobratlých, ale naznačují, že mikroplasty na ně mohou mít škodlivé účinky. Vedle jejich přímého působení je třeba uvážit také fakt, že patrně mohou sloužit jako transportní medium pro některé další polutanty. (25)

Státní zdravotní ústav v ČR vydal prohlášení, kde situaci ohledně mikroplastů v pitné vodě považuje za bezpečnou a vyjádřil se, že dosud neexistují žádné vážné indicie potvrzující, že by plastové částice v pitné vodě představovaly pro člověka zdravotní riziko. (26)

Zdravotní rizika mikroplastů nejsou dnes jasně známy, existují studie na myších, které ukázaly, že se mikroplasty akumulují v játrech, ledvinách a střevech a způsobují vznik metabolických poruch energie a lipidů a vyvolávají oxidační stres.(27)

U potkanů byla prokázána distribuce mikročástic plastů z potravy do krve a z krve do dalších orgánů. (28)

Už studie téměř před dvaceti lety zjistila přítomnost mikroskopických vláken plastů v lidské plicní tkáni. Bylo i vysloveno podezření, že to mohou být zodpovědná za rakovinné bujení. (29)

Problémem nejsou jen mikroplasty samotné a jejich přítomnost, ale významné je i to, co obsahují. Aby byly plasty měkčí, tak se přidávají do plastů a zejména do PVC právě ftaláty. Jedná se o poměrně širokou skupinu lipofilních látek (to znamená, že se ukládají do tuků. Proto jsou často poměrně vysoké koncentrace zjišťovány v mateřském mléce například. Do potravin se mohou dostat migrací z plastových částí obalů. Nicméně bývají nacházeny i v balených vodách či alkoholu. Nejvíce nebezpečné pro lidské zdraví je šest ftalátů: di-(2-ethylhexyl) ftalát (DEHP), di-butyl ftalát (DBP), benzylbutyl ftalát (BBP) a di-isononyl ftalát (DINP), di-isodecylftalát (DIDP) a di(n-oktyl)-ftalát (DNOP). I když ftaláty vykazují nízkou akutní toxicitu, při dlouhodobé expozici i nízkými dávkami byly prokázány závažné negativní účinky embryotoxické, teratogenní (způsobující vývojové vady), spermiotoxické, hepatotoxické (poškození jater), nefrotoxické (poškození ledvin),  karcinogenní a na srážlivost krve. (30)

Mladé, vyvíjející se organismy jsou vůči expozici ftalátům citlivější než organismy dospělé. Mimořádně citlivé jsou z tohoto hlediska zejména mužské pohlavní orgány ve fázi vývoje. (30)

I přesto, že je od roku 1999 v EU omezeno používání výše zmíněných šesti ftalátů, které představují největší rizika, tak co se týká mikroplastů a ftalátů z nich, to se zatím nijak neřeší.

Další látka, která se používá při výrobě plastů je Bisfenol A (BPA). Je prokázáno, že se jedná o endokrinní disruptor a jeho škodlivost byla prokázaná při pokusech na zvířatech. Nové studie poukazují na možné souvislosti expozice BPA a nepříznivých účinků na zdraví lidí, zejména dětí a to i včetně prenatálního vývoje. Je možné, že způsobuje metabolická onemocnění či poruchy chování. (31) BPA se používá i při výrobě epoxidových pryskyřic, pesticidů, antioxidantů, brzdových kapalin, termopapírů (především jízdenky a účtenky), vodovodních trubek, vodních filtrů, podlahového materiálu či elektrické izolace. (32)

A jak jsou na tom balené vody a obsah mikroplastů? Při výzkumu bylo testováno 259 lahví s vodou zakoupených různě ve světě. Na výsledky se můžete podívat sami, které značky a ve kterých zemích, obsahovaly nejvíce mikroplastů. Z výsledků tohoto výzkumu vyplývá, že v každém litru balené vody je 325 částic mikroplastů. (33)

microplastics-in-93-of-bottled-water

Co můžeme jako spotřebitelé udělat, abychom se vyhnuli co nejvíce plastům a mikroplastům? V prvé řadě, je třeba začít u sebe a minimalizovat spotřebu plastů, abychom my sami po sobě zanechali co nejmenší plastovou stopu. Vybrali jsme pro vás některé tipy:

  1. NAKUPOVÁNÍ
  • Nepoužívejte plastové tašky a pytlíky, místo toho si pořiďte nějaké pěkné tašky z látky nebo třeba košík z proutí.
  • Nepoužívejte mikrotenové pytlíky na pečivo, zeleninu či ovoce, místo toho si pořiďte (nebo sami ušijte) pytlíky z látky. Pokud kupujete sýry, uzeniny nebo maso na váhu, tak si noste sebou vlastní krabičky.
  • Nekupujte výrobky, které jsou zbytečně zabalené v několika plastových obalech.
  • Upřednostňujte lokální pěstitele a výrobce, kdy nákupem přímo od nich omezíte používání plastových obalů (přepravek, sáčku, tašek, krabiček). Pokud totiž koupíte cokoliv v normálním obchodě, tak to zcela určitě přišlo ze skladu zabalené v přepravce a přikryté mikrotenem.
  • Nakupujte větší balení potravin, pokud mají delší trvanlivost, ušetříte tak obalový materiál.
  • Kupujte nápoje balené ve skle. Ideálně si pořiďte na pití vlastní skleněnou láhev. Nekupujte nápoje v plastových obalech.
  • Najděte si ve svém okolí prodejnu, která umožňuje nákup do vašich dóz, skleniček či pytlíků. Tyto prodejny většinou nesou název „bez obalu“ a snaží se vybírat lokální dodavatele a i velká balení, ze kterých se pak prodává, bývají baleny ekologicky.
  1. KOSMETIKA A HYGIENA
  • Hygienické potřeby jako jsou vložky nebo vatové tampónky se dají nahradit látkovými z bavlny.
  • Nepoužívejte tyčinky na čištění uší na plastové tyčince.
  • Vlhčené ubrousky, pokud je nutně potřebujete, tak kupujte ty bez polyesteru (PES)
  • Dětské pleny – ideálně používejte látkové, pokud to není možné, tak alespoň vybírejte ty kompostovatelné.
  • Velkým zdrojem produkce plastů jsou i čisticí prostředky do domácnosti. Jako čistidla doma vám udělají dobrou službu ocet, soda a kyselina citrónová. Tímto vyčistíte téměř všechno a dají se nakoupit ve větších baleních.
  • Mýdlo je možné doma vyrobit nebo koupit na váhu, třeba v papírovém pytlíku.
  • Prací prášek či prášek do myčky je taky možné snadno doma vyrobit z pár surovin a použít znovu plnitelné obaly. (Navíc tyto čisticí prostředky jsou přirozeně bezfosfátové, takže jdete i proti eutrofizaci vod)
  • Nepoužívejte kosmetiku s mikroplasty.
  • Pořiďte si dřevěný zubní kartáček.
  1. OSTATNÍ VĚCI BĚŽNÉ DENNÍ POTŘEBY
  • Používejte oblečení z bavlny bez syntetických příměsí (například PES). Vlákna se při praní uvolňují a mizí v odpadních vodách.
  • Hračky pro děti volte spíše dřevěné, látkové či kovové.
  • Při párty či oslavách nepoužívejte jednorázové plastové nádobí a místo nafukovacích balónků si ozdoby raději vyrobte z papíru.
  • Pokud rádi chodíte na kávu či jiné teplé nápoje, které se prodávají do jednorázových obalů, tak sebou noste vlastní hrneček.
  • Pokud se někde občerstvujete v rychlém občerstvení, tak je lepší sebou nosit vlastní příbor, než používat plastový na místě. Stejně tak je fajn sebou mít vlastní nerezové brčko. Koupit je můžete třeba tady https://www.puravia.cz/vyhledavani?controller=search&orderby=position&orderway=desc&search_query=br%C4%8Dka&submit_search
  • Eshop zabývající se bezobalovým materiálem a čistými prostředky je například econea.cz

Existuje ještě „čistá“ voda, jak tedy vodu filtrovat?

Vzhledem k tomu, že víme, že se mikro a nanoplasty vyskytují ve sněhu, v dešti, je opravdu otázkou, zda vůbec ještě existuje čistá voda…Nabízí se ale i otázka, jak se vyhnout vodě kontaminované (nejenom) mikroplasty. Nejedná se jenom o vodu na pití či přípravu nápojů, ale i na vaření či omývání zeleniny a ovoce či nádobí. Nabízí se tedy voda zbavená všech ostatních látek a to je demineralizovaná voda. Jedná se o vodu, která je téměř nebo úplně zbavená rozpuštěných minerálních látek. Voda v přírodě – podzemní i povrchová, která je používána k pitným účelům není nikdy čistou sloučeninou H2O. Jde o systém ve vodě rozpuštěných plynů a především minerálních a organických látek přírodního původu (a také nežádoucích kontaminantů). Demineralizovaná voda se v přírodě nevyskytuje a je ji nutné ji vždy vyrobit. V dnešní době je její hlavní využití především pro průmyslové, technické a laboratorní účely. Jsou známy i zdravotní rizika konzumace demineralizované vody. Především jde o to, že s touto vodou lidský organismus nepřijímá žádné esenciální prvky a mikroprvky, které by přijímal z běžné vody. Jedná se především o vápník a hořčík. Také pokud budeme v této vodě vařit potraviny, které vápník a hořčík obsahují, tak se více budou extrahovat do vody. Zmíněno je i riziko vyšší expozice vůči těžkým kovům, hlavně olovu a kadmiu, ale opět toto souvisí s nedostatkem právě vápníku a hořčíku v organismu. (34, 35) Proto je třeba o těchto rizicích vědět a takto čistou vodu si o minerály doplnit, případně o ně doplnit jídelníček.

Způsobů, jak získat „čistou“ vodu je několik. Nejstarší, nejznámější a nejjednodušší metoda je destilace, kdy se voda ve varné nádobě přeměňuje v páru a po průchodu chladičem kondenzuje na destilovanou vodu. V podstatě se jedná o separaci látek, podle jejich bodu varu. Nicméně je zde riziko, že pokud má obsažená látka nižší bod varu nebo podobný bod varu, jako voda, tak může destilovanou vodu kontaminovat. (Podobně jak může dojít ke kontaminaci ethanolu methanolem při nesprávné destilaci). Ale při použití vhodné techniky a dodržení postupů, by se toto stát nemělo. Destilovaná voda je zbavená solí a látek, které nemají schopnost se vypařovat při 100°C. Takže například mikroplasty by měly při správné destilaci zůstat v prvním podílu destilátu. Výrobce destilačních přístrojů uvádí, že by destilovaná voda měla zachytit 99 % a více látek jako pesticidy, herbicidy, chlór, azbest, kadmium, těžké kovy, dioxid, nitráty a dokonce i zbytky léků. (36).

Deionizace a demineralizace jsou založené na vlastnostech látek, které zachytí volné ionty v roztoku. V podstatě se na ně volné ionty „nalepí“ a zůstane jen „čistá“ voda. Elektrodialýza je metoda, která funguje podobně, ale za pomocí membrán a elektrického pole. Toto jsou metody vyvinuté především na zbavení vody běžných anorganických příměsí a solí.

Velmi populární metoda čištění vody je filtrace a to buď přes velmi jemné (často uhlíkové) filtry nebo metodou reverzní osmózy. Využívá se k oddělení anorganických solí a menších molekul pod tlakem, kdy přes polopropustnou membránu projde čistá voda, a na membráně zůstanou zachycené ostatní látky. Většinou se používá série několika filtrů a metod je více. Při použití vhodného systému se na filtrech zachytí v podstatě téměř vše – od solí, přes mikroplasty až po bakterie. Reverzní osmóza je považovaná za jednu z nejúčinnější, ze všech filtračních metod a dokáže odstranit částice o velikosti až 0,001 mikronů. (37) Výsledkem by měla být demineralizovaná voda. Nicméně je nutné vybrat vhodné filtry právě pro danou vodu, kterou budete filtrovat, takže před instalací filtrace se doporučuje provést rozbor vody.

Dá se voda zpětně mineralizovat? Nebudou nám chybět minerály?

Tato otázka je jednou z nejčastějších a nejobávanějších. Čistá voda v sobě obsahuje určité množství minerálů, ale voda není jejich našim hlavním zdrojem. Zde příklad vody Evian, kterou určitě všichni znají, obsah minerálů a kolik listrů bychom museli vypít, abychom dosáhli RDP (referenční denní příjem). Cílem je vám ukázat, že voda opravdu není hlavním zdrojem minerálů – kvalitní strava je!

MinerálKolik je v 1L Evian vodyKolik denně potřebujemeKolik vody potřebujete k pití
Vápník76 mg / l700 – 1000 mg9 a více litrů
Draslík1,1 mg / l3500 mg3182 l
Hořčík25 mg / l270 mg11 l
Sodík6,8 mg / l6 g882 l

Samozřejmě, že se dá destilovaná voda zpětně mineralizovat, a to přidáním trochy kvalitní soli, zeleniny, ovoce, bylin, mořského fytoplanktonu apod. Jak je ale zmíněno výše, nejedná se o hlavní zdroj minerálů. Nejpodstatnější část minerálů, které dostáváme do těla je stravou. Ani nedoporučujeme pití pouze minerálních vod, které obsahuji anorganické formy minerálů. Pokud se stravujete pestře, s dostatkem ovce a zeleniny a filtrujete si vodu, nemusíte se nijak obávat.

Autoři:
Mgr, Ing. Magdaléna Navrátilová
Mgr. Eva Hájková, MPH, MBA

Zdroje: